DŘEVOMORKA DOMÁCÍ - SERPULA LACRYMANS
Je nejnebezpečnějším škůdcem na dřevě zabudovaném "pod střechou", tedy uvnitř stavby. Roste především ve sklepích, v přízemí, pod podlahami, na záklopech, ale v příznivých podmínkách i na stropních trámech, ostěních, zazděných dřevěných konstrukcích i na krovech staveb. Při "hledání potravy" prorůstá i cihlovým zdivem a dokonce i pórovitým betonem. Je schopná se šířit mezi betonem a krytinou PVC i pod dlažbou. Podmínky pro život má skromné. Malý pohyb vzduchu, přítmí, teplotu nepřesahující 30°C, vlhkost málo nad 19%. To z ní činí nejméně náročnou houbu na konkrétní vlhkost v místě, ale také je jedinou, která si svými "provazci" rhisomorfami) dovede přivést potřebnou vodu z jiných míst svého růstu. To vše při možném šíření "rhisomorf" 2m i více ročně. Skutečný postrach z hororových filmů. Dřevomorka vytváří bílé, spíše šedobílé povrchové povlaky mycélia a při vhodných podmínkách tvoří rozlité, nepravidelné oválné červenohnědé plodnice s bílými okraji o průměru až 30 cm, tloušťky 3 cm. Vytváří hnědou hnilobu dřeva, které se v konečné fázi rozpadá na kostky a v důsledcích až na dřevní prach.
Dřevomorka domácí se vyskytuje téměř výhradně na zpracovaném dřevě listnáčů i jehličnanů, ve volné přírodě jen velmi vzácně. Napadá zpravidla dřevěné části staveb, tedy trámy, podlahy, dřevěné stěny, dveře, nábytek. Podhoubí může prorůstat zdmi (skulinami v cihlách nebo nekvalitní maltou). Vyskytuje se celoročně.
Plodnice je plochá, korovitá, rozlitá, velmi proměnlivého tvaru a velikosti (většinou o průměru 5–50 cm). Nejprve je polštářovitá, její okraj je bílý až nažloutlý, plstnatý, vnitřek hnědavě žlutý. Plošně pokrývá dřevo, ze kterého je možné ji odloupnout. Povrch plodnice vylučuje vodnaté nebo mléčné kapky. Nepravidelné póry jsou nejprve žlutooranžové, poté červenohnědé až hnědé, výtrusný prach je žlutohnědý. Dřevomorka vydává houbovou vůni. Podhoubí je vatovité, dlouhé až několik metrů (táhne se za zdrojem vody)